Asi všichni budeme souhlasit, že dětství je obdobím, kdy bychom se měli připravit na dospělý život. Je to čas, kdy získáváme všechny nezbytné znalosti a dovednosti, abychom se mohli začlenit do běžného života. Je ovšem otázkou, jakým způsobem je nabudeme.

Zdaleka nejznámější institucí je v tomto případě škola. Zde se však otvírá otázka, v jakém věku by do ní dítě mělo vstoupit. Přeci jen, jedná se oproti předchozímu životu o velkou změnu, a to pro celou rodinu, a to nebývá mnohdy snadné.

U nás je standardem, že dítě začíná školní docházku ve věku šesti let, i když tuto dobu lze samozřejmě posunout. Ovšem v jiných zemích to mají jinak – například v USA začínají již ve čtyřech letech, zatímco ve Velké Británii v osmi či devíti. Který přístup je tedy nejlepší?

Odpověď není ani zdaleka tak jednoduchá, jak se může zdát. A to platí tím více, čím více toho poznáváme o dětech a hlavně o vývoji dětského mozku. Zatímco v minulosti byly děti považovány v podstatě za malé dospělé, a podle toho s nimi bylo také nakládáno, dnes víme, že tomu tak není, jak fyzicky, tak mentálně.

Nejnovější výzkumy ukazují, že pozdější začátek školní docházky dítě podstatně méně stresuje. Je totiž podstatně vyspělejší (a v tomto věku je znát v podstatě každý rok) a lépe schopno se vyrovnat jak s onou změnou, tak i s novými požadavky, které jsou na ně kladeny.

Bohužel je pravda, že školní systém, a to nejen u nás, je poměrně zkostnatělý a neochotný ke změně. Často jsou proto ignorovány výsledky nejrůznějších výzkumů a je dávána přednost tradičním postupům, i když bylo prokázáno, že jsou podstatně méně efektivní.

Rozhodně by se tedy školství mělo změnit, bohužel k tomu není vůle. Něco takového by totiž bylo jednak velmi náročné jak organizačně, tak finančně, a navíc i značně nepopulární. A to si žádný politik na triko nevezme, dokud to nebude absolutně nezbytné.